Zubní náhrada
Náhrada zničených nebo ztracených zubů je už známa po tisíciletí. Už 700 let př. n. l. zhotovovali Etruskové zubní náhrady ze slonoviny a kosti spojené zlatým můstkem. V jejich umění pak pokračovali Římané. Všeobecný středověký úpadek se bohužel projevil i zde, takže Evropa mohla na tyto znalosti navázat až po více než tisíci letech.
Středověká zubní praxe se omezila na trhání zubů, výměna byla zcela výjimečná. Mezery mezi zuby byly běžné nejen u chudých, ale i u bohatých. Dokonce i královna Alžběta I. (1533-1603) si vyplňovala díry mezi zuby látkou, aby na veřejnosti lépe vypadala.
Falešné zuby byly upevňovány hedvábnými nitěmi. Pokud však zubů chybělo více, bylo jejich ukotvení velmi obtížné. Lidé, kteří nosili totální (úplné) náhrady si je museli při jídle vyjímat. Umělá zubní patra nepřiléhala a byla držena pružinami a mohla nepředvídaně “vystřelit”. Je známo, že George Washington velice trpěl ztrátou zubů a špatně držícím umělým chrupem. Hlavní problém byl ve vhodném materiálu pro náhradní zuby, přesném změření pacientových úst a upevnění zubů. Tyto problémy se začaly řešit v 18. století. Tak, jako v antice, materiálem pro zuby byly zvířecí kosti a slonovina. Používaly se také lidské zuby, vytažené z mrtvých nebo prodány chudými lidmi z jejich úst. Tyto falešné zuby se však brzy kazily. Bohatí lidé dávali přednost zubům ze stříbra, zlata, perleti nebo achátu.
George Washington a jeho zubní náhrada
Velkou změnou bylo zavedení sádrových otisků úst pacientů, které zavedl roku 1756 Němec Philip Pfaff.
V roce 1774 francouzský lékárník Duchateau a dentista Dubois de Chemant navrhli porcelánový chrup, jehož vylepšenou verzi si pak De Chemant nechal v roce 1789 patentovat. V roce 1808 vynalezl italský lékař Giuseppeangelo Fonzi upevňování porcelánových zubů platinovým čepem. V Anglii vynalezl zlepšené porcelánové zuby Londýňan Claudius Ash roku 1837.
Komfort a upevnění protéz a zubů se postupně zlepšovalo. Zásadní změna však přišla s vynálezem vulkanizované gumy Charlesem Goodyearem v roce 1839. Tento levný, lehce opracovatelný materiál dobře “padne” do úst a je dobrým základem pro upevnění zubů. Po roce 1870 se zkoušel používat celuloid, měl však velké nedostatky.
Dnes se na zubní náhrady převážně používá akrylátová pryskyřice.