Pluh
Půda se na našem území začala obdělávat někdy ve 3. tisíciletí př. n. l. Tehdejší zemědělci osidlovali především nejsnáze obdělatelnou půdu. Prvním nástrojem ke zpracování půdy byla motyka. Práce s ní však byla velmi namáhavá a především pomalá. Důležitou úlohu tu hrály také přírodní podmínky. Ty byly jiné v subtropickém pásmu, kde je zem sice tvrdá ale lámavá a lze ji snadno rozrušit motykou, navíc tam plevel nevytváří silný, souvislá drn. Jinak je tomu např. ve střední Evropě, kde půda po sklizních snadno zarůstala plevelem a travním drnem. Takovou půdu bylo mnohem snazší obdělávat taženými oradly.
Jako takové primitivní oradlo mohla být použita vhodně upravená silná vidlice z větve. Přestože takový hák půdu nevzdělával ale pouze v tenké vrstvě rozrušoval, značně urychloval práci. Navíc lidskou tažnou sílu záhy nahradil zvířecí potah. Objev a rozvoj výroby bronzu a později železa znamenal i v zemědělství zásadní obrat. Mimo jiných kovových zemědělských nástrojů se začaly objevovat i kovové háky. Tento stav přetrval i v antice, kdy se používalo jednoduchých oradel ze dřeva nebo s radlicí ze železa se zakřivenou špicí. Na našem území se dochovala řada železných radlic jak k hákům, tak k rádlům ze 6. stol. Na přelomu 1. a 2. tisíciletí se na našem území vyskytovala oradla trojího druhu: bez plazu – tzv. háky, s plazem krátkým a vysokým – rádla a s plazem dlouhým a širokým – pluhy. Hloubka orby se u háku nedala regulovat, protože neměl plaz. Pluh oral hlouběji, ale vyžadoval značnou tažnou sílu (pár koní, zatím co u háku nebo rádlo jen jeden). Pluhy byly konstruovány převážně jako kombinace dřeva a železa, i když už v roce 1771 Brandt sestrojil celoželezný pluh. V části Ameriky se používaly litinové pluhy (přesněji rádla), které si už v roce 1797 nechal patentovat Charles Newbold. Všechna uvedená oradla však půdu neobracela. Hák a rádlo ji rozrývala, pluh jen odhrnoval stranou. Teprve vynález ruchadla bratranci Františkem a Václavem Veverkovými (1824–1827) umožňoval obracení a kypření zároveň. Toto ruchadlo se brzy velice rozšířilo a znamenalo velký zlom ve způsobu přípravy půdy. I když nebylo samozřejmě dokonalé a během let prošlo mnohými úpravami a změnami, jeho základní princip zůstal.
Pomník bratranců Veverkových v Pardubicích
Konstrukce pluhu se v zásadě ustálila. Zrychlení a zefektivnění orby mohla přinést jen víceradličná konstrukce pluhu. K takovému pluhu však bylo zapotřebí velké tažné síly. Příležitost se naskytla na přelomu 19. a 20. století v podobě lokomobilu.
Lokomobil se šestiradličným pluhem
Jako perspektivní řešení se však ukázala konstrukce se spalovacím motorem. A tak už v roce 1909 mladoboleslavská automobilka Laurin & Klement vyrábí první motorové víceradličné pluhy. Také pražská Praga v roce 1913 zahájila práce na vývoji motorového pluhu vlastní konstrukce (Praga K), který byl po roce 1915 vyráběn ve velkých sériích. Ale i tato pluhy měly své meze. Ty překonaly mnohoradliční pluhy tažené pásovými traktory.
¨
Dnešní pluhy jsou hydraulicky ovládané a jednoduše přizpůsobitelné daným podmínkám. Dá se s nimi zorat až 180 ha za 24 hodin.