Ostnatý drát
První pokusy vyrobit něco podobného ostnatému drátu začaly v roce 1867. Jedním z autorů těchto prvních pokusů byl Lucien B. Smith z Ohia v USA, který si svůj ostnatý drát nechal patentovat 25. června. Ostny byly tvořeny hřebíky v dřevěných destičkách připevněných k drátu. Toto provedení se však nehodilo pro sériovou výrobu.
První ostnatý drát podobný tomu, který se používá dnes, si nechal patentovat v následujícím roce Michael Kelly. Jeho patent spočíval v tom, že na jeden z dvojice drátů byly navlečeny v pravidelných vzdálenostech ostny (vystřižené z plechu) tvarem připomínající diamant (odtud také dostal tento drát název) a potom oba dráty zkrouceny a tím byly ostny zafixovány na svých místech. Tento způsob se používal až do roku 1874 (dosud je na několika místech v USA k vidění).
Kellyův "diamant"
Na výstavě v Illinois v roce 1873 vystavoval svůj ostnatý drát Henry M. Rose. Tento způsob, patentovaný v květnu téhož roku, byl co do provedení velice podobný Smithovu ostnatému drátu. Patent sám nebyl sice žádným přínosem, podstatné však bylo to, že vzbudil zájem tří návštěvníků výstavy: Josepha Gliddena, Jacoba Haishe a Isaaca Ellwooda. Každý z nich měl představu i tom, jak upevnit ostny přímo na drát. Každý z nich šel svou vlastní cestou, ale brzy je ostnatý drát “spojil”.
Legenda začíná u Gliddena, když ho jeho žena Lucinda žádá o oplocení zahrady. Glidden na starém kávovém mlýnu vyrábí ohýbáním drátu a následným odštípnutím ostny, které pak nasazuje na drát, který zkrucuje s druhým drátem na starém brusu podobně jako Kelly. Na tento ostnatý drát – později známý jako “Vítěz” – získává Glidden patent 24. listopadu 1874. Na základě tohoto patentu uzavírají Glidden a Ellwood “přátelství” a společně zakládají The Barb Fence Company.
Gliddenův úspěch vyvolal “ostnatou” horečku. Bylo podáno přes 570 patentů a dalo by se napočítat přes 1 500 druhů ostnatých drátů. Přesto Glidden na svém výrobku vydělal velké peníze.