Gramofon
První zařízení zaznamenávající zvuk se nazývalo fonograf. Vznikl jako výsledek práce Thomase Edisona na dvou ostatních vynálezech: Telegrafu a telefonu. Edison pracoval na přístroji, který by zaznamenal telegrafní zprávy, které by pak mohly být opakovaně odesílány. To vedlo Edisona k úvaze, že podobným způsobem by mohl být zaznamenám i telefonní hovor. Experimentoval s rycím hrotem, který byl upevněný proti pohybujícímu se parafinovému papíru. Mechanické vibrace vzniklé řečí vytvořily na papíru drážky. Později Edison nahradil papír kovovým válcem se staniolovou fólií. Zařízení mělo dvě jednotky, jednu pro záznam, druhou pro přehrávání. Když se mluvilo do trouby, zvukové vibrace byly ve svislém směru zaznamenány do válce. Edison zařízení vyzkoušel dětskou říkankou “Mary měla ovečku”. K jeho překvapení mu přístroj jeho slova znovu přehrál. Patent na tento fonograf mu byl vydán 19. února 1878. Tento vynález však nebyl zcela původní. podobné zařízení vynalezl “prokletý” básník a vědec Francouz Charles Cros už v roce 1877, ale byla to jen teorie, protože nevytvořil funkční model (navíc jeho obálku s popisem vynálezu otevřela francouzská akademie věd až několik měsíců po doručení). 24. ledna 1878 byla založena Edison Speaking Phonograph Company. Edison obdržel 10 000 dolarů za výrobu a prodej práv a 20% ze zisku.
První Edisonův fonograf a "Domácí Edisonův
fonograf"
Pak však Edison na čas přerušil své práce na fonografu aby se mohl soustředit na vynalézání žárovky. A tak jeho vynález posunuli kupředu jiní, včetně Chichestera A. Belal a Charlese Sumnera Taintera, který pro fonograf vytvořil voskový válec. Válce z tohoto období měly dva vážné nedostatky. Prvním byla krátká doba záznamu, pouze 2 minuty. Druhým nedostatkem bylo to, že neexistoval žádný hromadný způsob výroby kopií téhož záznamu.
Dnes už víme, že Edisonův fonograf byl jen slepou uličkou. Roku 1895 revolučně změnil způsob záznamu zvuku “nový” muž: Jmenoval se Emile Berliner. Přistěhoval se do Washingtonu z německa v roce 1870. Berlinerův gramofon - jak nazval svůj “mluvicí” přístroj - se od současných lišil v tom, že pro záznam používal plochý kotouč místo válce navrženého Edisonem. Deska umožňovala hromadnou výrobu a hrací doba byla 4 minuty. Hudba už nepotřebovala křehké válce. Berlinerův gramofon získala Victor Talking Machine Company (později RCA). V roce 1897 založil v Evropě Deutsche Gramophon a o rok později Britain's Gramophone Co. Jeho ochrannou známkou, později převzatou RCA, byl obrázek jeho psa Nippera poslouchajícího “hlas svého pána” - “his master’ voice”. Papírové etikety s touto značkou se objevily v roce 1900.
Replika prvního Berlinerova gramofonu
Edison ještě nějakou dobu nabízel své válcové fonografy. Ale po roce 1905 začaly trh ovládat desky a deskové gramofony. Edison byl nucen vyrábět deskové fonografy. Ale jeho desky nebyly kompatibilní s ostatními deskami a přehrávači (například používal již zmíněný vertikální způsob záznamu zvuku do drážky na rozdíl od Berlinerova a dnešního horizontálního způsobu). . .
Victor V z roku 1908. Původní cena kolem 65 dolarů
(dnes asi 3 800 dolarů).
Pružinový motor, průměr desek již 30 cm (12 palců).
První deska zhotovená elektrickým zařízením byla vyrobena v roce 1920, první gramofon poháněný elektřinou (místo pružinou) je znám od roku 1925. První dlouhohrající desky (známé jako LP) se objevily v roce 1904, ale teprve od roku 1931 byly vyráběny se standardní rychlostí 33,3 otáčáčky za minutu. Šelakové desky, které byly poměrně křehké, byly v roce 1946 nahrazeny plastickými. Autorem desek s mikrodrážkami je Peter Goldmark (1948). Tyto mikrodesky se 45 otáčkami za minutu vytlačily v krátké době staré desky se 78 otáčkami.
Dnes již historie gramofonu skončila . . .