Gramofon
První zařízení zaznamenávající zvuk se nazývalo fonograf. Vznikl jako výsledek
práce Thomase Edisona na
dvou ostatních vynálezech: Telegrafu a
telefonu. Edison pracoval na přístroji, který by zaznamenal
telegrafní zprávy, které by pak mohly být opakovaně odesílány. To vedlo Edisona k úvaze, že
podobným způsobem by mohl být zaznamenám i telefonní hovor. Experimentoval
s rycím hrotem, který byl upevněný proti pohybujícímu se parafinovému papíru.
Mechanické vibrace vzniklé řečí vytvořily na papíru drážky. Později Edison
nahradil papír kovovým válcem se staniolovou fólií. Zařízení mělo dvě jednotky,
jednu pro záznam, druhou pro přehrávání. Když se mluvilo do trouby, zvukové vibrace
byly ve svislém směru zaznamenány do válce. Edison zařízení
vyzkoušel dětskou říkankou “Mary měla
ovečku”. K jeho překvapení mu přístroj jeho slova znovu přehrál. Patent na
tento fonograf mu byl vydán 19. února 1878. Tento vynález však nebyl zcela původní.
podobné zařízení vynalezl “prokletý” básník a vědec Francouz Charles
Cros už v roce 1877, ale byla to jen teorie, protože nevytvořil funkční
model (navíc jeho obálku s popisem vynálezu otevřela francouzská akademie věd
až několik měsíců po doručení). 24. ledna 1878 byla založena Edison
Speaking Phonograph Company. Edison
obdržel 10 000 dolarů za výrobu a prodej práv a 20% ze zisku.
První Edisonův fonograf a "Domácí Edisonův
fonograf"
Pak však Edison na čas přerušil své práce na fonografu aby se mohl soustředit na vynalézání žárovky. A tak jeho vynález posunuli kupředu jiní, včetně Chichestera A. Belal a Charlese Sumnera Taintera, který pro fonograf vytvořil voskový válec. Válce z tohoto období měly dva vážné nedostatky. Prvním byla krátká doba záznamu, pouze 2 minuty. Druhým nedostatkem bylo to, že neexistoval žádný hromadný způsob výroby kopií téhož záznamu.
Dnes
už víme, že Edisonův fonograf byl jen slepou uličkou. Roku 1895
revolučně změnil způsob záznamu zvuku “nový” muž: Jmenoval se Emile
Berliner. Přistěhoval se do Washingtonu z německa v roce 1870.
Berlinerův gramofon - jak nazval svůj “mluvicí” přístroj - se od
současných lišil v tom, že pro záznam používal plochý kotouč místo válce
navrženého Edisonem. Deska umožňovala hromadnou výrobu a hrací doba
byla 4 minuty. Hudba už nepotřebovala křehké válce. Berlinerův gramofon
získala Victor Talking Machine Company (později RCA). V roce 1897 založil v Evropě Deutsche Gramophon a o rok později Britain's Gramophone Co. Jeho ochrannou známkou, později převzatou RCA, byl obrázek jeho psa Nippera poslouchajícího “hlas svého
pána” - “his master’ voice”. Papírové etikety s touto značkou se objevily
v roce 1900.
Replika prvního Berlinerova gramofonu
Edison ještě nějakou dobu nabízel své válcové fonografy. Ale po roce 1905 začaly trh ovládat desky a deskové gramofony. Edison byl nucen vyrábět deskové fonografy. Ale jeho desky nebyly kompatibilní s ostatními deskami a přehrávači (například používal již zmíněný vertikální způsob záznamu zvuku do drážky na rozdíl od Berlinerova a dnešního horizontálního způsobu). . .
Victor V z roku 1908. Původní cena kolem 65 dolarů
(dnes asi 3 800 dolarů).
Pružinový motor, průměr desek již 30 cm (12 palců).
První deska zhotovená elektrickým zařízením byla vyrobena v roce 1920, první gramofon poháněný elektřinou (místo pružinou) je znám od roku 1925. První dlouhohrající desky (známé jako LP) se objevily v roce 1904, ale teprve od roku 1931 byly vyráběny se standardní rychlostí 33,3 otáčáčky za minutu. Šelakové desky, které byly poměrně křehké, byly v roce 1946 nahrazeny plastickými. Autorem desek s mikrodrážkami je Peter Goldmark (1948). Tyto mikrodesky se 45 otáčkami za minutu vytlačily v krátké době staré desky se 78 otáčkami.
Dnes již historie gramofonu skončila . . .
