Čokoláda
19. 9. 2008
Čokoláda - pochoutka bohů a králů
Také máš čokoládu radši, než všechny ostatní sladkosti? Pak by se ti mohl líbit výlet po jejích stopách – od Aztéků a francouzských králů až do supermarketu.
Čokoláda v průběhu staletí urazila dlouhou cestu – od aztéckých vládců a ze stolů francouzských králů se dostala až na regály našich supermarketů. Vydej se s JUNIOREM po jejích stopách!
Objevení Ameriky v roce 1492 přineslo španělským dobyvatelům celou řadu pokladů – nejen zlato a stříbro, ale i v Evropě neznámé plodiny. Jednou z nich bylo kakao, ze kterého domorodí obyvatelé Střední Ameriky a Mexika – především Aztékové – připravovali hustý čokoládový nápoj. Vyráběl se ze semen stromu kakaovníku, které se opražily a rozdrtily. Prášek se pak ve vodě míchal s kukuřičnou moukou a kořením – vanilkou, a dokonce pálivými čili papričkami.
Hořká voda
Tohle oblíbené pití předkolumbovských obyvatel Ameriky by nám asi vůbec nechutnalo – jeho chuť totiž byla příšerně hořká. Domorodci mu proto říkali čokolatl, což v jejich jazyce znamenalo „hořká voda“. A proč si na něj tolik potrpěli? Kakao obsahuje chemické látky kofein a teobromin, které mají na člověka povzbudivé účinky. Aztéčtí bojovníci si proto sušenou čokoládovou směs brali i na své válečné výpravy.
Kde se vzal kakaovník
Podle jedné aztécké legendy lidem kakaovník věnoval hodný bůh Quetzalcoatl. A nejen to, naučil je také pražení bobů a přípravě čokoládového nápoje, považovaného za pokrm bohů. Ve skutečnosti to bylo asi trochu jinak. Původní vlast kakaovníku totiž musíme hledat ne ve Střední Americe a Mexiku, kde žili Aztékové, ale mnohem dále na jihu – v deštných lesích kolem řek Amazonky a Orinoka. Do Střední Ameriky kakaové stromy přinesla civilizace Mayů, která plody kakaovníku obětovala svým bohům. Do Mexika pak kakaovníky dopravily další domorodé kmeny – záhadní Olmékové, Toltékové a konečně Aztékové.
Pochoutka bohatých Aztéků
Cena kakaových bobů byla vysoká, takže si čokoládové nápoje mohli dovolit jen bohatí lidé – především panovník, jeho dvůr a kněží. K zapřisáhlým milovníkům čokolády patřil
i aztécký vládce Montezuma, kterému poddaní údajně servírovali nápoj ve zlatých pohárcích se lžičkami ze želvoviny. Každý den se na jeho dvoře připravovalo několik tisíc pohárů čokolády. Chudí lidé se k čokoládě mohli dostat jedině těsně před smrtí – kněží totiž nápoj podávali lidem, kteří měli být v zájmu bohaté úrody obětovaní bohům. Kakaové boby byly tak cenné, že se používaly jako platidlo – mohli jste si za ně nakoupit potraviny nebo jimi zaplatit daně. Nebyly to špatné peníze, protože boby se nekazí a snadno se přenášejí i na dlouhé vzdálenosti.
Čokoláda dobývá Španělsko
Španělští dobyvatelé v Americe poprvé ochutnali čokoládu díky darům vládce Montezumy. V roce 1530 představil Hernando Cortés kakaové boby a čokoládový nápoj španělskému královskému dvoru. Španělům čokoláda nejprve nechutnala, ale stejně jako američtí domorodci na ní oceňovali povzbuzující účinky. Zvláště si nápoj oblíbili křesťanští mniši, kteří často drželi půsty. Během nich nesměli jíst, jen pít. Hustý a výživný čokoládový nápoj, do kterého si mniši navíc sypali cukr, jim pomáhal toto strádání lépe snášet – nebo spíš ho tak trochu ošidit.
Módní záležitost
Důkladné oslazení se přičinilo o to, že se z čokolády nakonec stal módní nápoj 16. a 17. století. Recept na její přípravu byl dlouho španělským tajemstvím, které se před zbytkem Evropy pečlivě tajilo. Žádné tajemství ovšem není na věky, a tak se recept dostal do Itálie
a do Francie. Na velké oblibě čokolády u francouzského královského dvora měla lví podíl Španělka Anna Rakouská, která se provdala za krále Ludvíka XIII. a mimo jiné se stala předmětem zápletky knihy Alexandra Dumase Tři mušketýři.
Kakaové plantáže
Obliba čokolády v celé Evropě vedla k tomu, že se v zámořských koloniích vysazovaly plantáže s kakaovníky jako o závod. Kakaovníky díky tomu dnes najdeme v tropech celého světa – od Jižní Ameriky po Afriku a Asii. V 18. a 19. století se čokoláda stala téměř běžnou záležitostí, kterou si mohli dovolit nejen panovníci a dvořané, ale i běžní občané. Zasloužil se o to především Holanďan Conrad van Houten, který zdokonalil výrobu čokolády. Až do
19. století měla čokoláda vysoký obsah tuku. Aby se dala strávit, musely se do ní přidávat různé přísady. V roce 1828 ovšem van Houten vymyslel lis, na kterém se od kakaového prášku oddělovalo tučné kakaové máslo. Díky tomu se výroba značně zlevnila a čokoláda navíc získala jemnější chuť.
První tabulka čokolády
Oblibě čokolády neunikla ani Anglie, a právě tady došlo k zásadnímu obratu: poprvé vznikla tuhá čokoláda, jakou známe dnes. Stalo se to v roce 1824 a zásluha za tento objev patří mladému obchodníkovi Johnu Cadburymu. John jako první smíchal s kakaovým práškem a cukrem trochu kakaového másla a ze směsi vyrobil tabulku čokolády. A jak je ti asi jasné podle nabídky našich supermarketů, jeho objev měl skutečně velký úspěch. Ostatně firma jménem Cadbury existuje dodnes a výrobou čokolády se, stejně jako mnoho jiných podniků, stále zabývá.
Jak vzniká čokoláda
– V době, kdy se plody kakaovníku zbarvují oranžově nebo žlutě, přichází na plantážích čas sklizně. Plody se z kmenů osekávají mačetami, půlí se a vyloupávají se z nich semena – kakaové boby.
– Ty se nějakou dobu nechávají kvasit, což má za následek zjemnění hořké chuti a vznik typické čokoládové vůně. Po kvašení následuje sušení a pražení bobů. Dovedeš si představit, jak krásně asi voní taková pražírna?
– Upražené boby se drtí. Přitom se oddělují slupky od měkké vnitřní hmoty. Jejím lisováním se získává tuk žlutavé barvy, neboli kakaové máslo, a kakaový prášek. V míchacích strojích se pak kakaové máslo a prášek míchá ještě s dalšími přísadami – cukrem a sušeným mlékem.
– Jemnou chuť čokolády zajistí opakované rozemílání a roztírání čokoládové hmoty na válcovacích stolech. A pak už zbývá jediné – nalít hustou hmotu do forem, nechat hezky v chládku ztuhnout a čokoládové tabulky nebo figurky zabalit.
Kakaovník pravý
Latinské jméno: Theobroma cacao, což znamená „potrava bohů“.
Výška: 4 až 8 metrů
Květy: Drobné, bílé až narůžovělé.
Plody: Žlutozelené nebo oranžové bobule, které váží až půl kilogramu. Mohou obsahovat až 40 semen – kakaových bobů.
Zajímavost: Květy a plody nevyrůstají z větví, jako u většiny jiných stromů, ale přímo z kmene. Botanikové to odborně označují jako kauliflorii – doslova kvetoucí kmen.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář