Braillovo slepecké písmo
Braillovo slepecké písmo
Jednoho dne se malý, čtyřletý chlapec odebral do otcovy dílny aby si tam hrál. Často viděl otce, jak dělá boty a rozhodl se, že to zkusí také. Vzal šídlo, ostrý a špičatý nástroj, a snažil se jím udělat v kůži díru, tak, jak to dělával jeho otec. Ale šídlo sklouzlo a píchlo chlapce do oka. Zranění bylo tak vážné, že chlapec od té doby na oko už nikdy neviděl. Navíc o nějaký čas později bylo prvním okem infikováno druhé a dítě ztratilo zrak úplně. To se stalo nedaleko Paříže roku 1813. Chlapec se jmenoval Louis Braille.
V šesti letech začal navštěvovat vesnickou školu společně s vidoucími žáky. Po dvou letech bylo jasné, že bez možnosti čtení a psaní se víc nenaučí a bez vzdělání skončí na ulici jako žebrák . . .
Měl však štěstí: v deseti letech byl poslán do školy pro slepce v Paříži, jedné z prvních na světě. Podmínky ve škole byly velmi drsné, budova vlhká a nezdravá a disciplína přísná. Žáci se učili některým pracovním dovednostem a jednou týdně chodili na procházku do parku. Učili se však také číst. Písmena, která četli, vyčnívala nad povrch stránky a nechala se tak "číst" hmatem. Takovéto čtení bylo velmi obtížné, neboť rozpoznat jednotlivá písmena nebylo lehké. Písmena byla tisknuta vtlačením šablony z měděného drátu do papíru. Tím vznikl na druhé straně vystouplý tvar příslušného písmene. Protože tento těžkopádný způsob vyžadoval drátěné šablony písmen a lis, neumožňoval písemnou komunikaci mezi slepci navzájem.
V roce 1821 navštívil školu kapitán francouzského dělostřelectva Charles Barbier. Přinesl s sebou svůj vynález nazývaný "noční písmo". Toto písmo bylo původně navrženo pro vojáky, aby mohli v noci v zákopech předávat údaje a nemuseli svítit. Sestávalo z 12 vypuklých bodů v různé kombinaci. Systém byl však pro vojáky příliš složitý a armáda ho odmítla.
Mladý Louis Braille si rychle uvědomil, jak užitečný by mohl být takovýto systém vyvýšených bodů. Po několik dalších měsíců experimentoval s různými systémy, až nalezl takový, který používal pouze 6 bodů. Svůj systém zdokonaloval ještě několik dalších let a navíc vyvinul zvláštní kódy pro matematiku a notový záznam. V roce 1827 byla publikována první kniha v jeho slepeckém písmu. Přesto se nový systém neuchytil okamžitě. Někteří konzervativní učitelé měli k němu nedůvěru nebo dokonce odpor.
Anglická verze Braillova slepeckého písma
Louis Braille se posléze stal učitelem ve škole, kde býval studentem. Byl svými žáky respektován a obdivován. Nedožil se však rozšíření svého systému: v roce 1852, ve svých 43 letech, zemřel na tuberkulózu. Braillův systém byl přijat teprve v roce 1854 a od té doby jej užívali slepci v celé Francii.
Koncem 70. let 19. století se Braillovo slepecké písmo dostává přes německou jazykovou oblast do českých zemí. Po několikaletém váhání spojeném s četnými polemikami Braillův znakový systém jednoznačně zvítězil. V nemalé míře k tomu přispěli i sami nevidomí, neboť od počátku přijímali Braillovo písmo s neskrývaným zájmem a radostí, učili se mu mezi sebou navzájem.
Bronzová busta Louise Brailla v Coupvray ve Francii
V samých začátcích se písmo vytvářelo zcela ručně, téměř bez pomůcek. Později se objevilo "psací" zařízení sestávající ze dvou kovových desek spojených navzájem "pantem": v první desce byla síť průchozích děr, ve spodní byly ve stejné síti zhotoveny pouze mělké důlky. Mezi desky se vložil papír a vhodným nástrojem se pomocí otvorů v papíru vytlačily příslušné důlky (výstupky). Později byly k ražení šestibodového Braillova písma zkonstruovány mechanické psací stroje, které se používají dodnes. Počítačová technika však pronikla i sem: existují softwarové programy, které převádějí používaná písma do Braillova systému. Ne všechny jsou však zdarma - slepota je zboží jako každé jiné - i na něm musí softwarové firmy vydělat . . .
Dnes Braillova soustava obsahuje 63 znaky pro písmena, interpunkční znaménka, číslice a hudební značky. Je používána téměř ve všech zemích světa a byla přizpůsobena téměř všem jazykům. Také Francie ocenila Braillovy zásluhy: v roce 1952 převezla jeho ostatky do Paříže a uložila je v Pantheonu mezi ostatní velké Francouze.