Asteri a Obelix
Recenze: Asterix a Olympijské hry
Jeden z největších klenotů evropského komiksu se vrací na plátna kin. Ve svém nejnovějším hraném dobrodružství budou Asterix a Obelix tradičně dráždit římské slabiny, tentokrát skrze Olympijské hry.
V pořadí již třetí hraný díl opět spojuje klasický komiks s parodiemi známějších filmů. Původně se počítalo s obsazením Jean-Claude Van Dammea do role jednoho z atletů, namísto něho si ale můžeme užít cameo výstupů Michaela Schumachera a Zinédine Zidane. A taky to bylo dost drahé, díky čemuž má nový hraný Asterix bohatou výpravou a sem tam nabízí opravdu zajímavé kamerové nálety. A Alain Delon si vyloženě vychutnává roli Césara, v které se nejen povedlo scenáristům naakumulovat ty nejlepší hlášky, ale v které současně Delon vtipně odkazuje na svou vlastní kariéru. Tím bychom měli za sebou to zajímavější (a lepší).
Nevím, kterou chytrou hlavu napadlo, že bude Frédéric Forestier
vhodným kandidátem na pozici režiséra, ale nejspíš to byl někdo, komu
přijde hodně vtipná komedie Blbec na krku (která vtipná rozhodně není) a kdo se vyžívá v neherectví Dolpha Lundgrena (neboť jeho filmem Top Secret kdysi
Forestier režijně debutoval). Forestier je docela šikovný v kompozici
scény. Umí si rozestavit postavičky na hrací ploše jak je třeba a když
se řekne akce, dokáže scénu i pěkně rozpohybovat a nasnímat. To vše by
ovšem mnohem lépe fungovalo v nějakém nekomediálním dílku, neboť v
případě Olympijských her citelně chybí pevné uchopení herců.
Benoît Poelvoorde v roli Bruta přehrává, až se mu kouří ze sandálů a
nový představitel Asterixe Clovis Cornillac je tak prkenný, že vedle
něj působí i Jessica Alba jako oscarová herečka (on ostatně už na
fotkách působí dost nepoužitelně). A všichni ostatní tam jsou, jako by
tam ani nebyli, aby se tak řeklo.
Zatímco v předchozím hraném dílu s podtitulem Mise Kleopatra bylo nejen jasné, že se tvůrci během natáčení dobře bavili, a současně tu atmosféru i snímek odrážel, Olympijské hry jsou na podobnou atmosféru skoupé. Humoru je sice stejné množství, ale ve většině případů to díky zmateným hercům prostě nefunguje. Jako by si nikdo nebyl jistý tím, jak moc si může dovolit tlačit na pilu a tak se herecký rejstřík potácí od matných výkonů k pološíleným. I jindy jistý Gérard Depardieu se ve filmu ztrácí. Jeden by skoro až zapochyboval, že podobně nevýrazná karikatura je dílem stejného herce, který předvádí tak soustředěné výkony v komediích Francise Vebera (Drž hubu, KOndoMEDIE).
Asterix a Olympijské hry je dalším důkazem toho, že ve Francii není nouze o peníze, ale o schopné vypravěče. Zatímco domácí scéna se pere s tím, že krom talentů se nedostává i finanční injekce, ve Francii schod peněžní mizérie překročili a stali se velkohubými kýčaři. O to víc si člověk musí vážit chvil, kdy ještě Luc Besson natáčel Brutální Nikitu bez zbytečných pozlátek. Ale zase je fakt, že jeho 5. element působil při ohlášení také dost divoce a dnes tahle velkolepá sci-fi patří k tomu nejlepšímu, co kdy ve Francii vzniklo (myšleno v té Francii, co by moc chtěla být druhým Hollywoodem). A je pravdou, že ty vložené peníze jsou jedním z mála důvodů, proč se dá na nového hraného Asterixe s klidem koukat. Jen si člověk sem tam neodpustí myšlenku, jestli by nebylo lépe je investovat jinde.
super
(Šimon, 13. 2. 2008 15:27)