Historie ČARODĚJNICTVÍ
Historie ČARODĚJNICTVÍ
Od středověku se věřilo,že existují dny,kdy mají nečisté síly větší moc než jindy. Takovým dnem byl i noční čas z 30.dubna na 1.května. víry v nečisté síly,stará jako lidstvo samo, se časem proměnila v pověru,že ďábel může moc na zemi uplatňovat pouze prostřednictvím lidí- čarodějnic i čarodějů. Zvláště staré ženy bývaly často podezřívány ze spojení s ďáblem a před uhranutím jimi se venkované bránili rozmanitými praktikami. Před vrata domu i chléva se položily narýpané drny. Dříve,než mohla čarodějnice vstoupit dovnitř,musela všechna stébla přepočítat,což jí trvalo až do rána,kdy její moc pominula. Stavení se kropilo svěcenou vodou, před vrata a na dvůr se zapichovaly pruty a pichlavé trní,aby se čarodějnice poranila. Na ochranu před nimi se zapichovaly i vidle,košťata,pod drn se dávalo vejce. Aby se čarodějnice zahnaly,práskali mladíci na návsi biči,také se střílelo z pušek. Existovala řada praktik,které měly umožnit čarodějnici vidět,případně potrestat. Lidé věřili,že ji lze zahlédnout v noci na křižovatce nebo na opuštěném místě. Na ochranu před čarodějnicemi se na vyvýšených místech pálily ohně,které jsou v některých krajích(zvláště v Německu) velmi starého původu. Postupem doby se z výročních ohňů stalo ,,pálení čarodějnic''. Mladíci zapalovali košťata a vyhazovali je do výšky,prý proto,aby viděli čarodějnice létající na košťatech v povětří. Jindy se říkalo,že je tak možno čarodějnici srazit k zemi.