30. letá válka
Období 30-leté války
Město se stabilní ekonomikou (v letech 1571 - 1620 skončilo jeho hospodaření schodkem jen ve třinácti případech) mohlo financovat i několik významných stavebních podniků. Roku 1561 byla postavena nová škola, od roku 1576 zdobila lounské náměstí honosná kašna, kamenný most přes záplavové území směrem k Dobroměřicím byl dokončen roku 1587. O tři roky později byla postavena mohutná, dvoupatrová dělová bašta v sousedství Pražské brány a v roce 1606 byla provedena celková rekonstrukce hradeb. Jako by radní tušili: blížil se děsivý konflikt, který měl na dlouhou dobu tolik změnit tvářnost celé střední Evropy - třicetiletá válka.
Louny se od počátku přidaly na stranu protihabsburského povstání. V praxi to znamenalo, že odváděly berni a jinak finančně podporovaly vládu Direktoria a uznaly českým králem Fridricha Falckého. Ten ve městě 28. října 1618 cestou na pražskou korunovaci přenocoval. Louny zimnímu králi připravily velkolepé přivítání. Stavovské povstání však nemělo dlouhé trvání. Kapitulaci Loun provázely dramatické okolnosti. Na přelomu října a listopadu 1620 se na Žatecku objevil tehdy ještě plukovník Albrecht z Valdštejna, který měl z císařova příkazu pacifikovat města v severozápadních Čechách. Před Louny dorazil Valdštejn 3. listopadu a okamžitě zapálil obě předměstí. Zároveň předložil městu požadavek okamžité kapitulace. Dobře opevněné a vyzbrojené město se po poradě celé obce den nato vzdalo. Valdštejn se ubytoval na rynku v domě Václava Užidila, který rok před tím hostil Fridricha Falckého. Pro Louny představoval měsíční Valdštejnův pobyt katastrofu: výlohy včetně škod na předměstích, výpalného a vydržování Valdštejnova štábu prý činily 360.000 kop grošů. V tom bylo zahrnuto i 750 sudů vína, které císařský plukovník nikdy nezaplatil a už v prosinci prodával v Praze jako své vlastní. Hned v roce 1621 byly městu opět konfiskovány všechny zádušní vesnice. Ty získal roku 1623 do zástavy Volf Ilburk z Vřesovic. Ačkoliv císař v roce 1627 udělil Lounům enerální pardon a uznal jejich právo na konfiskované zboží, odmítl Vřesovec majetek vydat. Po jeho smrti vesnice získali jeho věřitelé a dědicové markrabata Bádenští a teprve za Leopolda I. roku 1684 se Louny domohly svého majetku definitivně zpět.
Po Valdštejnovi získali Lounští roku 1625 možnost poznat další výraznou osobnost tehdejších Čech, plukovníka Martina Huertu. Tento Španěl se povahově od Valdštejna příliš nelišil, nedosahoval však jeho schopností. Huerta byl císařem pověřen provádět rekatolizaci v některých královských městech. Ačkoliv v té době již v Lounech působil stařičký katolický děkan Leitner, většina měšťanů stále navštěvovala evangelické mše v Dobroměřicích a na Rané. Huerta přiměl k přestupu na katolickou víru. Pokud je známo, odešlo ze země z náboženských důvodů pouhých sedm měšťanů, ve srovnání s masovou emigrací např. ze Žatce počet zcela zanedbatelný. Tento svébytný jev negativně komentoval už zmíněný Pavel Stránský.
Jinak byla pro Louny, stejně jako pro jiná města, třicetiletá válka souvislou řadou běd a strádání. Z vojenského hlediska jako pevnost ztratily už tehdy Louny význam. Není znám jediný případ, kdy by byly ať s úspěchem či marně obléhány. Vojenské posádky se zde střídaly podle toho, která strana měla v konfliktu právě navrch. Město znamenalo pro vojenské velitele především ubytovací a zásobovací prostor. Náklady nesli přirozeně sami měšťané. Registratura české komory a místodržitelství je plná stížností lounských radních na výstřelky a násilnosti nedisciplinovaných voják, na jejich drancování a rekvírování zásob prakticky po celou dobu války. A tak bylo Lounským lhostejné, zda se koncem roku 1631 města načas zmocnili Sasové, s nimiž se vrátili někteří nekatoličtí šlechtici, zda v jejich městě drancovali v roce 1635 Poláci nebo několikrát před tím i potom švédské jednotky.
Válka znamenala pro Louny po všech stránkách katastrofu. Jestliže před ní bylo ve městě včetně všech předměstí 329 domů, zůstalo jich roku 1654 jen 190. Rapidně klesl počet obyvatel (přesná čísla neznáme) i jejich životní úroveň. Město se topilo v dluzích a místo domů si měšťané prodávali spáleniště. Začal postupný zánik lounského vinařství a zmizelo předměstí Benátky.
S trochou nadsázky lze období 1650 - 1850 v Lounech nazvat temnými staletími. Zabývá se jimi snad nejméně článků a studií. Důvodů je víc: s rozvojem byrokracie se rozrůstá množství písemností, které by bylo třeba prostudovat, písmo dokumentů je jen obtížně čitelné, jazykem archiválií bývá často němčina. Pro období do roku 1730 se tak vychází téměř výhradně z kroniky Jana Mojžíše ( 1727 - 1804) a pro další dobu se opakuje několik obecně známých fakt. Historik v řídké mozaice událostí nabývá dojmu, že mu to podstatné uniká mezi prsty.
Pokusme se postihnout alespoň ty nejzákladnější charakteristiky
období. Především: Louny už nikdy nedosáhly významu, jaký měly
například v době husitské. Populační, ekonomické i kulturní stagnace
přivedla Louny do situace, že se přestaly výrazněji lišit od
venkovských poddanských měst. A dále: Louny se staly městem na
národností hranici. Zatímco Postoloprty a Žatec se postupně
germanizovaly a obyvatelstvo např. Rané a Břvan bylo smíšené, Louny
zůstaly výhradně české. Kořeny tohoto jevu, kromě geografických příčin,
je třeba hledat v minulosti. Ve středověku se Louny počeštily určitě
dříve než Žatec. Náběhy k poněmčení Žatce jsou pak patrné mnohem dříve
než po třicetileté válce. Zatímco před Bílou horou se do Loun stěhovali
noví měšťané takřka výhradně z Čech, mezi příchozími do Žatce měli
Němci významný podíl. Na postupném odklonu obou měst prodělaly spíše
Louny; Žatec se v 19. století stal jedním z center světového
chmelařství.
----------------------------------------------------------------------------------
Co se děje za vlády jagelonců ...
1471 umírá Jiří Z poděbrad
- na trůn se dere uherský král Matyáš, který má moravu, Slezsko, Lužici. Není však uznán
českou šlechtou.
Šlechta zvolila Polského krále - Vladislava Jagelonského
Do Jagelonců náleží {Vladislav, Ludvík}
- rozvoj stavovského státu
- rozhoduje zemský sněm
- král mohl jen přitakávat
- kdo měl peníze byl Jookie
- duchovenstvo bez peněz
- šlechta začíná podnikat
- šlechta zakládá vlastní města, která nejsou podrobena králi
- doba vzpour
- šlechta se má moc dobře
Za Vladislava --- Boje mezi stavy, Matyáš se stále nevzdává a ohrožuje Jagelonce.
Moc stavů se Vláďovi nelíbí a tak 1560
Vladislavské zřízení - Města ztrácejí svůj politický vliv na úkor šlechty.
Vznikají boje, protože to se městům nelíbí.
1516 - Svatováclavská smlouva - Města ztrácí hospodářství, ale získávají
politický vliv (??? !@#$R)
A teď už to, co by v tom testu podle mě mohlo fakt bejt ...
V 16. Století byly velké bitky mezi katolíkama a protestantama - začnu tím, jak to bylo u Nás ... Byl tady Hus, který se snažil o reformaci (snahu předělat církev) a tak to tady potom bylo dost rozšířený. Jelikož bylo ale protestantů dost, musel se udělat nějakej kompromis a tak tehdejší vládce Maxmilián I potvrdil roku 1575 ÚSTNĚ Českou konfesi - šlo o to, že protestanství už bylo tolerováno. Ale bylo to jenom ústně
Maxmiliánův syn Rudolf II byl jeho dědic, ale to se nelíbilo Rudolfově bratru Matyášovi, kterej chtěl taky vládnout a tak sebral svý vojsko a roku 1607 táhnul na Rudolfa. Rudolf byl v hajzlu, a tak musel chudák slíbit stavům, že pokud mu pomohou proti Matyášovi, povolí protestanství úplně (1608 - majestát rudolfa II.). Společně se tedy ubránily (Libeňský mír)
Ale Rudolfovy zbyla jenom Praha a Matyáš měl ten zbytek. A když za nedlouho poté Rudolf puhnul (1612), Matyáš má úplně všechno.
Teď něco o protestantismu ....
Asi nejznámějsí protestantský vůdce byl
Martin Luter (1514)- Byl velice vzdělaný a Hus byl jeho velkej Idol. Když církev vymyslela
odpustky, tak se nasral a začal proti tomu něco dělat. Získal velkou moc
A tak různě prudil církev, jako třeba že na veřejnosti spálil tu jejich
bibli a roku 1520 proti církvi kázal.
Chtěl, aby církev byla hodná, nešlo jí o prachy ale o boha. Zakládal si
hlavně na bibli. Tím vzniklo Luteránství ....
Kalvinismus - Protestantsví ve Francii ... (he ?)
Šmalkaltská válka - V německu protestanti povstali proti Karlu V (bratr Ferdinanda)
Vše se ale vyřešilo roku 1556 Augšpurským mírem - Koho země,
toho náboženství ... Poddaný musel věřit v to, co pán a pán mohl v to,
co chtěl.
(a teď to příde) 30. letá Válka
Čechy - Byla tu náboženská svoboda, každý si mohl věřit čemu chce (stále majestát RIIH)
Na trůně je Matyáš - ten se snaží s sjednocení víry v katolicismum. Je to katolík, ale
na trůn se dostal díky protestantům. Většina lidí u nás byly protestanti.
Kvůli zboření protestantského kostela v Litoměřicích (údajně byl postaven na blbým
katolickým místě), došlo k porušení majestátu a tak protestanti poslali stížnost
Matyášovi.Ten se na ně vykašlal a tak se protestanti sjeli na schůzi. Největší radikál
Matyáš Thurn je všechny přesvědčil a tak šli na úřad. Tam nebyl panovník, ale jeho
místodržitelé Slavata a Martinic. A ještě jejich písař Fabricio. Byla to 3. Pražská
defenestrace (23. Května 1618), ale všichni to přežili a utíkali žalovat do Vídně.
Než ale Matyáš (císař) stihne něco udělat, chcípne a tak se přemýšlí o novém
nástupci. Sám se nějak zvolil Ferdinand II, ale šlechta si sama zvolila Friedricha
Faltského. (byl to kurfiřt = mohl volit císaře) Díky tomu měli to povstání
"oficiálnější"
A tak byla první fáze války - 1618 - 1625 Česko-faltská.
Bílá hora - 1620 Friedrich zaútočil ze 3 stran. Tak tady jsme dostali pořádně na prdel, ale to
asi všichni ví ... Hebli jsme asi za půl hodiny, ale to jen proto, že všichni uteli.
Jinak jsme mohli vydržet dýl, protože armády byly skoro stejné. Jenom ta naše
byla najatá a tak si klidně utekla
Na jejich straně : Jan Jiří Saský - pomáhal mu kvůli lužici (aby jí poté obdžel).
Maxmilián Savojský
Španělský habsburci
Generálové - Bukvoy, Tilly
Na naší straně : My, falts, 7 hradsko, ale Gábor Betlém (vládce) nebyl spolehlivej
a chtěl moc peněz
Generálové - Kristian z Ausadu (???) starší
Friedrich viděl, že je v prdeli, a tak utekl do nizozemí. Pak se vrátil do faltse, ale
byl poražen i tam. Jan jiří Saský si bere lužici.
Po bitvě bylo zabito 27 českých pánů (ty velký protestanti, pani byli asi jen
3) na staromáku.
2. fáze = Dánská (zase proti habs.)
Evropa se bála habsburků, aby nebyli moc silný a tak proti sobě stáli
Nizozemí, Anglie, Dánsko vs. Habsburkové + podpora v říši
Dánský král je Christian IV.
Habsburci na své straně měli Valdštejna - protestant, který přestoupil na katolismus. Měl
hodně prachů a tam nabídl císaři, že bude
financovat armádu. Byl to hajzl.
1626 Bitva u Desavy a u Luteru (he ?) Dánové prohráli a augšpurský mír byl zrušen.
1629 - mír s Dánama.
3. fáze - 1630 - 1635 Švédská válka
Král Gustav II Adolf (švéd) se zas nasral na habsburky. Nizozemí a Francie zas pomohli.
1630 - Habs. Odvolali Valdštejna, ale hned za ním zase přišli, ať nastoupí. Hrál na obě strany
a tak mu všichni přestali věřit a 1634 byl zavražděn.
Francie + Švédsko chtělo rozsračkovat Habsburky. V čele byl kardinál Richelie (Asi takhle)
V poslední fázi Švédové dobily Prahu.
1644 - mírové jednání. Vše se politicky vrátilo před rok 1624.
Byla silná rekatolizace.
Francie měla uzemí až k Rýnu.
Šlechta posílila.